Nové pravomoci ÚOHS potřebují
silnější pojistky proti zneužití

Připravovaná novela zákonů v oblasti působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
přináší řadu důležitých změn. Některé z nich mohou posílit schopnost ÚOHS postihovat
protisoutěžnímu jednání nebo zrychlit řízení. Pokud ale stát rozšiřuje pravomoci úřadu, musí
zároveň posílit i kontrolní mechanismy. Právě to podle Lobbia v návrhu chybí.

ÚOHS má získat nové silné nástroje

Návrh zákona výrazně rozšiřuje možnosti ÚOHS v oblasti ochrany hospodářské soutěže.
Počítá například s novým soutěžním nástrojem nebo tzv. call-in modelem pro posuzování
fúzí. Ten by Úřadu umožnil vyzvat soutěžitele k podání návrhu na povolení spojení i v
případech, kdy nedosáhnou standardních obratových prahů.
V odůvodněných situacích mohou být podobné nástroje užitečné. Mohou pomoci zachytit
transakce, které by jinak zůstaly mimo dohled ÚOHS, přestože by mohly podstatně narušit
hospodářskou soutěž. Návrh ale nevyjasňuje, kdo přesně bude uvnitř Úřadu tyto pravomoci
vykonávat a jaké pojistky mají bránit jejich zneužití.

---

Problémem je koncentrace pravomocí

Už dnes jsou klíčové kompetence ÚOHS v soutěžní oblasti soustředěny do velmi úzkého
okruhu osob. Předseda ÚOHS rozhoduje všechny případy ve druhé instanci na základě
doporučení rozkladové komise. Podle informací na webu ÚOHS má také pravomoc povolovat
místní šetření, která představují významný zásah do práv soutěžitelů. Místopředseda pro
hospodářskou soutěž pak formálně vydává prvoinstanční rozhodnutí Úřadu.
Přesné rozložení těchto kompetencí však není veřejně dohledatelné, protože ÚOHS
nezveřejňuje interní předpisy, z nichž by bylo patrné. Další rozšiřování pravomocí bez
odpovídajících institucionálních záruk proto podle Lobbia představuje neodůvodněné riziko.

Klíčová rozhodnutí mají podléhat kolektivnímu rozhodování

Zásadní rozhodnutí by neměla záviset pouze na osobním posouzení jednotlivce. Lobbio
proto navrhuje, aby nové významné pravomoci podléhaly souhlasu zákonem zřízeného nebo
alespoň zákonem předvídaného kolegiálního orgánu.
To se týká nových pravomocí, jako je výzva k podání návrhu na povolení spojení podle
nového § 13a i nového soutěžního nástroje podle § 20c. Ten umožňuje po tržním šetření
vydávat opatření obecné povahy nebo ukládat strukturální opatření, včetně odprodeje
podniku. Ale také stávajících pravomocí úřadu jako je rozhodování ve správním řízení a
nařízení místního šetření.

Úřad má měřit skutečný dopad své činnosti

Lobbio navrhuje, aby výroční zpráva Úřadu obsahovala také odhad přímých finančních
přínosů jeho činnosti v oblasti hospodářské soutěže pro spotřebitele a soutěžitele.
Tento výpočet by měl vycházet ze zveřejněné metodiky, měl by být průměrován za poslední
tři kalendářní roky a zároveň vyjádřen ve vztahu k nákladům na provoz Úřadu v soutěžní
oblasti. Takové údaje by pomohly lépe posoudit, zda se ÚOHS zaměřuje na případy s
největším dopadem na spotřebitele a českou ekonomiku. Návrh je převzat ze staršího
návrhu novely zákona o ochraně hospodářské soutěže z pera Úřadu vlády.

Dílčí změny u veřejných zakázek nestačí

Návrh zákona se dotýká také přezkumu veřejných zakázek. Obsahuje několik opatření, která
mají řízení zrychlit. Patří mezi ně například přizpůsobení kauce hodnotě sporu, rychlejší
zastavování řízení při jejím nezaplacení, rozložení kauce mezi první a druhý stupeň, zákaz
blanketního rozkladu, soudní poplatek za správní žalobu ve výši 50 000 Kč nebo zkrácení
lhůty pro její podání.
Lobbio tyto změny podporuje, jedná se spíše o kosmetické změny, které budou mít na
rychlost řízení omezený dopad. Skutečný potenciál ke zrychlení řízení měla plnohodnotná
reforma přezkumu veřejných zakázek, kterou Ministerstvo pro místní rozvoj předložilo v roce
2024 a která vycházela z provedené RIA.
Tato reforma počítala zejména s jednoinstančním správním řízením, kolegiálním
rozhodováním, sdělováním předběžného právního názoru a posílením projednací zásady.

Plná apelace by dál posílila předsedu ÚOHS

Za velmi problematické Lobbio považuje zavedení tzv. plné apelace. Podle návrhu by
předseda ÚOHS v řízení o rozkladu nemohl vrátit nesprávné nebo nezákonné rozhodnutí zpět
do prvního stupně. Musel by je sám změnit.
Tím by se dále posílilo už nyní velmi výrazné postavení předsedy ÚOHS. V praxi by předseda
určoval také přesný okamžik pravomocného skončení řízení, konec blokační lhůty a moment,
kdy zadavatel může uzavřít smlouvu s dodavatelem. Pokud by k podpisu smlouvy došlo
krátce po rozhodnutí předsedy, mohlo by to významně ztížit efektivní soudní přezkum.