Průvodce transparentním lobbováním

Lobbování je činnost za účelem přímého ovlivnění jednání lobbovaného při:  

1. přípravě, projednávání nebo schvalování právního předpisu, opatření obecné povahy nebo koncepčního dokumentu na centrální úrovni;
2. sjednávání, vnitrostátním projednávání, vyslovování souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy nebo k odstoupení od mezinárodní smlouvy Parlamentem nebo podpisu mezinárodní smlouvy.

Zákon nestanoví konkrétní formy lobbování. Pod lobbování tak spadá široké spektrum způsobů komunikace a jednání. Od osobní schůzky či telefonát s lobbovaným, přes SMS či zprávu zaslanou do e-mailové schránky lobbovaného až po jeho kontaktování prostřednictvím sociálních sítí (např. Facebook, X) nebo různých mobilních aplikací (např. WApp, Signal).

Podstatou přímého ovlivnění je bezprostřední komunikace lobbisty (případně jeho lobbujícího prostředníka) s lobbovaným. K lobbování dochází, spočívá-li smysl komunikace ve snaze (přímém úmyslu) ovlivnit jednání lobbovaného. 

Pokud lobbista pošle poslanci doporučení k hlasování o návrhu zákona o státním rozpočtu, jde o zřejmý záměr přímo ovlivnit jeho rozhodování, jedná se proto o lobbování. Pokud se ale lobbista poslance jen zeptá, kdy proběhne třetí čtení návrhu zákona, nebo si postěžuje na špatné počasí, o lobbování kvůli absenci takového záměru nejde.

Lobbistou je plně svéprávná, bezúhonná fyzická osoba nebo bezúhonná právnická osoba, která soustavně lobbuje (osobně nebo prostřednictvím lobbujícího prostředníka) a je zapsána v registru lobbování.

Pod působnost zákona patří komerční lobbisté, firemní (in-house) lobbisté, komory, svazy, odbory, církve, nevládní organizace či např. v případě parlamentního lobbingu i státní firmy. 

Aktuální seznam lobbistů je k dispozici na webu registru lobbování. 

Tímto se rozumí činnost, která je vykonávána soustavně, pokud není vykonávána zcela nahodile nebo jednorázově. Znak soustavnosti je tedy splněn tehdy, pokud se jedná o činnost vykonávanou ve větším rozsahu, opakovaně nebo systematicky. Soustavnost může mít vícero podob:

Pravidelné ovlivňování jednoho zákona

Lobbuje se jen jednou za rok, ale zato pokaždé, když se schvaluje jeden konkrétní předpis, zákon o státním rozpočtu. Mezi schůzkami je sice mnoho měsíců klid, ale protože se to děje každý rok, je to soustavné.

Nepravidelný boj za jeden zákon

Není úplně nezvyklé, že se nový návrh zákona v Parlamentu řeší klidně dva roky. Lobbista se poslancům ozve v lednu, pak půl roku nic, pak se připomene v září a pak zase v prosinci. I když je to chaotické a nepravidelné, pořád jde o soustavný tlak na jednu věc.

Rozmanitost prosazovaných opatření

Lobbista v lednu řeší s poslanci digitální daň, v červnu novelu stavebního zákona v Senátu a v listopadu s vládou strategii vlastnické politiky. Jsou to sice úplně jiné a nesouvisející dokumenty, ale protože to dělá opakovaně, zákon ho považuje jako osobu, která soustavně lobbuje.

V každém případě je nutný záměr lobbisty lobbovat soustavně. Registrovat se totiž musí ještě předtím, než začne lobbovat.

Ministerstvo spravedlnosti ve svých metodických materiálech zastává názor, že lobbuje-li za právnickou osobu (PO) člen jejího orgánu anebo osoba vykonávající pro takovou PO závislou práci (zaměstnanec), jedná se o lobbujícího prostředníka takové PO. V takovém případě je třeba PO registrovat jako lobbistu a člena jejího orgánu nebo zaměstnance jako lobbujícího prostředníka. PO v takové situaci provádí lobbování sama, právě skrze tyto prostředníky, kteří jsou pevně s PO spojeni. Jde o tzv. in-house lobbující osoby. Například firma, která vyrábí auta, provádí lobbování sama prostřednictvím svých lidí – v registru bude firma zapsaná jako lobbista a její ředitel nebo zaměstnanec jako lobbující prostředník.

Jiná je situace, kdy si PO pro prosazování svých zájmů najímá externistu, tedy osobu (právnickou nebo fyzickou) stojící mimo struktury této PO. Takový externista bude zpravidla tzv. profesionálním lobbistou, který bude mít volný vztah k vícero PO, jimž bude v obdobném rozsahu poskytovat své lobbistické služby. Tohoto externího profesionála s volnou vazbou k dané PO je třeba zapsat do registru jako lobbistu a zastoupené PO jako jeho klienty. Například firma vyrábějící auta, která nechce nebo neumí lobbovat sama, si na tuto činnost najme externího specialistu (často public affairs agenturu nebo konzultanta).

Tímto rozlišením se mj. zabraňuje tomu, aby se firmy schovávaly do role pouhých klientů a házely veškerou právní odpovědnost a hlášení na své vlastní zaměstnance. Pokud firma aktivně lobbuje svými lidmi, musí být v registru vidět ona sama jako hlavní lobbista.

Registr lobbování zahrnuje všechny lobbující osoby (tj. i nepodnikající fyzické osoby) bez ohledu na to, zda lobbují za odměnu nebo jakýkoli jiný prospěch nebo výhodu, či nikoliv. Lobbistou může být i osoba, která lobbuje čistě ve veřejném (obecném) zájmu. Zákon totiž definuje lobbistu na základě toho, co reálně dělá a jak soustavně to dělá, nikoliv podle toho, zda za to bere peníze nebo jak ušlechtilé jsou jeho cíle.

Jedná se o právní předpisy, opatření obecné povahy a koncepční dokumenty na centrální úrovni a mezinárodní smlouvy. 

Právním předpisem se rozumí právní předpis, který schvaluje Parlament (návrh zákona) nebo vydává vláda (nařízení vlády), ústřední správní úřad (např. Ministerstvo dopravy vydává vyhlášku o pravidlech provozu na pozemních komunikacích), správní úřad s celostátní působností (např. Český báňský úřad vydává vyhlášky o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v hornické činnosti) nebo Česká národní banka (např. vyhláška stanovující náležitosti pro oblast směnárenské činnosti). Spadá sem i věcný záměr zákona.

Opatřením obecné povahy je dle zákona opatření obecné povahy, které vydává ústřední správní úřad, správní úřad s celostátní působností nebo Česká národní banka. Příkladem může být mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví při epidemii a nebezpečí jejího vzniku nebo když Česká národní banka stanovuje úvěrové ukazatele, kterými určuje závazné stropy pro poskytování hypoték komerčními bankami. Dále třeba plány využití rádiového spektra a všeobecná oprávnění, kdy se jedná o pravidla Českého telekomunikačního úřadu určující to, jaké frekvence smí operátoři využívat pro 5G sítě, Wi-Fi nebo vysílače a za jakých podmínek.

Koncepční dokument je dle zákona dokument obsahující koncepci rozvoje odvětví svěřeného ústřednímu správnímu úřadu, který schvaluje vláda nebo ústřední správní úřad. Koncepčním dokumentem je např. Akční plán boje proti korupci, Státní energetická koncepce ČR nebo Hospodářská strategie ČR.

Mezinárodní smlouvou se myslí taková, k jejíž ratifikaci dává souhlas Parlament ČR a kterou je Česká republika vázána. Příkladem je Dohoda o spolupráci v oblasti obrany mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými nebo Smlouva mezi Českou republikou a Svatým stolcem o některých právních otázkách.

Pojem přípravy je třeba vykládat široce v tom smyslu, že zahrnuje již samotnou iniciaci přípravy dokumentu ze strany lobbisty při naplnění definičních znaků lobbování. Opačný výklad by totiž podle Ministerstva spravedlnosti vyjímal z působnosti zákona časté situace, kdy lobbisté sami nastolují agendu. Pokud tedy lobbista sám přijde za politikem a vnukne mu myšlenku, že by se nějaký nový zákon měl začít psát, spadá to pod lobbování.

Podle Ministerstva spravedlnosti nejde o koncepční dokument a ani jiný předpis spadající pod definici lobbování. U bodů v programovém prohlášení vlády totiž chybí bezprostřednost a přímá návaznost na některý ze zákonem vymezených „lobbovatelných” dokumentů.

Ne. Stejně tak ve výčtu lobbovaných nejsou funkcionáři evropských institucí. Na úrovni Evropské unie nicméně existují vlastní pravidla týkající se transparentnosti, lobbování a etiky, které je třeba dodržovat. Zmínit lze zejména Rejstřík transparentnosti. 

Pokud však např. dojde k domácí implementaci směrnice EU a rozjede se v Česku standardní legislativní proces, pak lobbování daného návrhu zákona již spadne pod působnost zákona o regulaci lobbování. 

Ne. Plnění úkolů vyplývajících z pracovního, služebního nebo obdobného poměru k České republice (úředníci, vojáci, policisté atd.) není lobbováním. Je to legitimní výkon státní správy.

Nejedná. Komunikace osob vykonávajících činnost ve státem vlastněných nebo kontrolovaných právnických osobách směřující k ovlivnění vymezeného okruhu lobbovaných působících v ministerstvech (včetně ministra) je vyjmuta z definice lobbování. 

To se však netýká parlamentního lobbování. Pokud by tak např. zástupce ČEZu obcházel řadové poslance a senátory a snažil se je přesvědčit k podpoře pozměňovacího návrhu na garantované ceny elektřiny, šlo by již o klasický lobbing, který je nutné reportovat.

Nikoliv. Běžný styk s úřady v rámci správního, daňového či soudního řízení není lobbováním. Zde advokát prosazuje individuální právo v konkrétním řízení, nikoliv plošnou změnu zákonů.

Ne. Komunikace tohoto typu ze strany územních samosprávných celků (obcí a krajů) a jejich orgánů (starostové, hejtmani, radní) je z působnosti zákona vyjmuta. To však neplatí pro svazy a sdružení obcí či asociace krajů, které mezi lobbisty patří.

Ne. Oficiální vystoupení na veřejných zasedáních Parlamentu, jeho výborů, podvýborů či komisí nespadá pod regulaci lobbování. Jde o otevřené jednání na parlamentní půdě. Pokud si ale poslance někdo odchytí ve stejné věci po skončení výboru v kuloárech bez přítomnosti veřejnosti, to už lobbováním je. Výjimka se také neuplatní na poslanecké a senátorské kluby.

Ne. Komunikace, která probíhá při jednání orgánů politických stran a hnutí (např. výbory, předsednictva, rady, kongresy či sněmy), není považována za lobbing, byť může být činěna s cílem ovlivnit jednání lobbovaného. 

Podle Ministerstva spravedlnosti do této výjimky nespadnou neformální komunikace uskutečněné mezi lobbistou a lobbovaným, ke kterým dochází mimo jednání orgánu politické strany nebo hnutí, byť by se odehrávaly v úzké časové souvislosti s ním (např. 5 minut po skončení jednání výkonného výboru strany na chodbě u jednací místnosti).

Nespadá. Komunikace skrze hromadné sdělovací prostředky (rozhovory, tiskové zprávy, komentáře či otevřené dopisy v novinách) jsou ze zákona vyjmuty. 

Ne. Výkon ústavně zaručeného petičního práva je ze zákona výslovně vyňat. Stejně tak pořádání pokojných shromáždění nebo jakékoliv obecné vyjadřování názorů na veřejnosti je chráněno a stojí zcela mimo působnost zákona o regulaci lobbování.

Ne. Běžná komunikace voliče se svým voleným zástupcem (např. návštěva v poslanecké regionální kanceláři), resp. individuální občanská iniciativa, nepodléhá regulaci. Zákon míří na soustavnou a cílenou činnost, často spojenou s výkonem profese nebo hájením organizovaných zájmů, nikoliv na to, když občan řeší s politikem problémy svého regionu nebo když se mu zpravidla (nikoliv nutně) jednorázově ozve ohledně podpory nějakého zákona. 

Jak uvádí ministerská metodika, za individuální občanskou iniciativu je možno považovat také situaci, kdy jednotlivec, byť opakovaně, předkládá lobbovanému podnět k přijetí, změně nebo zrušení právního předpisu či jiného zákonem vymezeného dokumentu. Musí tak ale činit neorganizovaně a nesystematicky s tím, že nereprezentuje žádnou ze zájmových skupin. Taková činnost bude mít dle metodiky menší potenciál jednání lobbovaných skutečně ovlivnit.

Ne. Uplatňování připomínky (zejména v rámci tzv. meziresortního připomínkového řízení – MPŘ) a její vypořádání podle pravidel pro přípravu právních předpisů nebo koncepčních dokumentů (těmi jsou především Legislativní pravidla vlády) není považováno za lobbování. Transparentnost zaručuje VeKLEP (Veřejná část elektronické knihovny legislativního procesu), který umožňuje procházet veškerou připravovanou legislativu, jež nepodléhá režimu utajení.

Jak uvádí metodika Ministerstva spravedlnosti, pro uplatnění výjimky je však zapotřebí, aby uplatňování připomínek probíhalo prostřednictvím eKLEP (resp. e-Sbírky, e-Legislativy) či na veřejných konzultacích a aby byla při této činnosti dodržována pravidla pro přípravu právních předpisů nebo koncepčních dokumentů. Ostatní aktivity, při nichž dochází ke snaze ovlivnit lobbované mimo rámec těchto pravidel, je třeba považovat za lobbování. V tomto smyslu tedy výjimka dle § 2 odst. 2 písm. h) dopadne pouze na tzv. připomínková místa. 

Pokud lobbista uplatní připomínku v MPŘ podle stanovených pravidel, nejedná se o lobbování. Pokud se však lobbista obrátí na lobbovaného se stejnou připomínkou mimo MPŘ (např. po jeho skončení), již se o lobbování jedná. Lobbista však takové lobbování z důvodu dostatečné transparentnosti jím uplatněných návrhů a požadavků nemusí znovu uvádět v prohlášení lobbisty. Připomínka uplatněná v MPŘ ale musí v takovém případě splňovat parametry dané čl. 5 odst. 6 Legislativních pravidel vlády, tedy zejména být formulována jednoznačně a konkrétně, být řádně odůvodněna a při požadavku nahrazení textu obsahovat novou formulaci. Tuto výjimku z prohlášení lobbisty může zároveň využít pouze ten lobbista, který danou připomínku v MPŘ uplatnil. 

Výjimku má i konzultace předcházející předložení právního předpisu (zákonu, nařízení vlády nebo vyhlášce) před jeho odesláním do MPŘ, pokud tuto konzultaci inicioval sám politik nebo vysoký úředník (lobbovaný). Nicméně základní transparentnost takového kontaktu musí být zaručena lobbovaným v tzv. lobbistické stopě.

Ne. Za lobbování nebude považována činnost při jednání poradního orgánu vlády nebo ústředního správního úřadu. Jedná se např. o Legislativní radu vlády, Radu vlády pro lidská práva, Radu hospodářské a sociální dohody, ale i poradní komise a pracovní skupiny při ministerstvech. Z jednání těchto poradních orgánů jsou běžně pořizovány záznamy, odborné a mediální výstupy, čili je zachován dostatečný stupeň transparentnosti. 

Do výjimky z regulace spadají i pracovní orgány poradních orgánů vlády nebo ústředního správního úřadu. Pouze však v případě, jsou-li seznamy členů uveřejňovány způsobem umožňujícím dálkový přístup (tato podmínka platí vždy) a dále jsou-li stejným způsobem uveřejňovány buď zápisy z jednání pracovních orgánů nebo alespoň jimi přijatá usnesení. 

Ne. Pokud ministerstvo otevřeně vyzve veřejnost k vyjádření v rámci oficiální veřejné konzultace, vaše zapojení pod regulaci nespadá. Jako příklad lze uvést veřejnou konzultaci k návrhu nového akčního plánu Partnerství pro otevřené vládnutí, kterou vyhlásilo Ministerstvo spravedlnosti.

Ne. Jakákoliv jednání vedená s orgány či představiteli cizích států nebo mezinárodních organizací jsou z působnosti zákona vyňata.

Rozhodně ne. Pokud by poskytnutí nebo předmět informace naplňoval znaky utajované informace podle příslušného zákona, má ochrana takových informací přednost.

Ne, pokud existuje riziko ohrožení. Za lobbování není považována činnost týkající se informace o činnosti poskytovatele základní služby podle zákona o odolnosti kritické infrastruktury nebo subjektu kritické infrastruktury anebo opatřeních k zajišťování nebo zvyšování odolnosti subjektu kritické infrastruktury. To platí v případech, pokud by její poskytnutí mohlo ohrozit poskytování základní služby subjektem kritické infrastruktury nebo zajištění odolnosti subjektu kritické infrastruktury.

V tomto případě ne. Pokud by zveřejnění identity či aktivity daného člověka v registru lobbování prokazatelně ohrozilo jeho život nebo zdraví v zemi, která není považována za bezpečnou zemi původu, zákon tuto činnost z regulace vyjímá.

Oprávnění k lobbování vzniká dnem zápisu ze strany Ministerstva spravedlnosti do Registru lobbování. Teprve po zápisu do registru může lobbista začít lobbovat. Podmínkami zápisu jsou:

1. ohlášení lobbistické činnosti Ministerstvu spravedlnosti (na portálu relob.gov.cz), 
2. prokázání totožnosti (přihlášením za pomoci prostředků elektronické identity), 
3. plná svéprávnost a 
4. bezúhonnost. 

Podmínku plné svéprávnosti a bezúhonnosti si ověří Ministerstvo spravedlnosti samo. Lobbista v registru čestně prohlásí, že nebyl ani v cizině odsouzen za vybrané delikty. Jde-li o právnickou osobu, musí podmínky plné svéprávnosti a bezúhonnosti splňovat rovněž každý člen jejího statutárního orgánu.

Jsou-li splněny zákonné podmínky, zapíše Ministerstvo do 7 dnů od ohlášení o lobbistovi do registru základní údaje a zašle mu přístupové údaje do registru. Zapsanému lobbistovi a fyzické osobě, jejímž prostřednictvím lobbista lobbuje, současně přidělí jedinečný bezvýznamový identifikátor sloužící pro identifikaci v registru. Každá osoba zapsaná v registru jako lobbista nebo fyzická osoba, jejímž prostřednictvím lobbista lobbuje, je identifikována pouze jedním identifikátorem.

Za bezúhonnou se pro účely zákona nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro zvlášť závažný zločin nebo trestný čin pletich v insolvenčním řízení, zneužití informace v obchodním styku, zneužití postavení v obchodním styku, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě, pletich při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži, pletich při veřejné dražbě, zneužití pravomoci úřední osoby, přijetí úplatku, podplacení, nepřímého úplatkářství a zasahování do nezávislosti soudu, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena.

Za bezúhonnou se nepovažuje ani osoba, která byla v cizině pravomocně uznána vinnou za čin, jehož znaky jsou obdobné znakům některého z trestných činů uvedených výše, a osoba, která je ve výkonu správního trestu nebo trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu lobbování. 

V případě fyzické osoby musí ohlášení obsahovat její jméno, popřípadě jména, a příjmení, adresu místa pobytu, datum narození, IČO (bylo-li přiděleno) a jméno, popřípadě jména, a příjmení nebo název osoby, v jejímž zájmu lobbista lobbuje (klient). Lobbista – fyzická osoba uvede jméno a příjmení lobbujícího prostředníka, pokud jej k lobbování využívá.

U právnické osoby se analogicky jedná o její název, právní formu, adresu sídla, IČO a jméno, popřípadě jména, a příjmení nebo název osoby, v jejímž zájmu lobbista lobbuje (klient). Právnická osoba musí taktéž uvést jméno a příjmení osoby, jejímž prostřednictvím lobbuje (lobbujícího prostředníka). Právnická osoba sice fakticky nemůže lobbovat bez lobbujícího prostředníka, avšak nelze po ní spravedlivě požadovat, aby jeho totožnost bezpodmínečně znala již v okamžiku ohlášení lobbistické činnosti, pokud ji dosud nevykonávala. V případě právnické osoby musí být lobbující prostředník v registru uveden nejpozději před započetím lobbování. 

Ne. Lobbující prostředník se musí zaregistrovat sám. Musí být v registru za pomoci prostředků elektronické identity ztotožněn a Ministerstvo spravedlnosti musí ověřit jeho bezúhonnost. Lobbista pak konkrétního lobbujícího prostředníka uvede na svém uživatelském účtu, stejně tak uvede lobbující prostředník lobbistu, za něhož lobbuje. Vzájemná provazba se v registru projeví až ve chvíli, kdy ji obě strany potvrdí.

Až od chvíle registrování prostředníka v registru.

Ministerstvo spravedlnosti lobbistu ve lhůtě do 7 dnů od ohlášení vyzve k nápravě do 15 dnů od doručení výzvy. V případě, že ani v této lhůtě lobbista údaje nedoplní, bude zahájeno správní řízení a Ministerstvo spravedlnosti vydá rozhodnutí o tom, že oprávnění k lobbování nevzniká. Na správní řízení se uplatní obecná právní úprava, tedy příslušná ustanovení správního řádu, včetně možnosti použití opravných prostředků.

Před pokračováním v lobbování je třeba tuto změnu vyznačit v Registru lobbování.

V takovém případě je nutné tuto skutečnost do 10 dnů ode dne, kdy nastane, oznámit Ministerstvu spravedlnosti, které ji následně vyznačí v registru, čímž zanikne oprávnění k lobbování.

Jakmile kontaktujete tzv. lobbovanou osobu (poslance, senátora, ministra, ale i vrcholného ministerského úředníka), musíte hned na úvod splnit dvě základní věci:

1. představit se jako registrovaný lobbista (upozornit ho na svůj status) a
2. jasně říci, v čím zájmu lobbujete (kdo je váš klient nebo koho zastupujete).

V zásadě ne. Pokud ale o to lobbovaný požádá, je mu lobbista/lobbistický prostředník povinen údaje o svém lobbistickém statusu a o tom, v čím zájmu a za koho lobbuje,  bezprostředně potvrdit písemně.

Lobbista je povinen do registru uložit prohlášení lobbisty o lobbistických kontaktech v příslušném lobbovacím období („prohlášení lobbisty“). Prohlášení lobbisty musí lobbista uložit do registru lobbování nejpozději do 30 dnů od konce lobbovacího období či zániku oprávnění k lobbování. Za lobbovací období se považuje období od 1. ledna do 30. června a od 1. července do 31. prosince příslušného kalendářního roku.

Lobbista je povinen ve vztahu k cíli, kterého se snažil lobbováním v daném lobbovacím období dosáhnout, uvést:

1. jméno a příjmení lobbovaného, u kterého lobboval, 
2. orgán veřejné moci nebo organizační složku státu, ve které lobbovaný působí, a funkci nebo zařazení lobbovaného,
3. jméno a příjmení lobbujícího prostředníka, jehož prostřednictvím lobboval, a 
4. jméno a příjmení nebo název klienta

Pokud nedošlo v uplynulém lobbovacím období k lobbistickému kontaktu (lobbování), je lobbista povinen do prohlášení uvést jen tuto skutečnost.

Cílem se dle zákona rozumí návrhy a požadavky, které lobbista uplatňuje k návrhu právního předpisu, opatření obecné povahy, koncepčního dokumentu nebo mezinárodní smlouvě. Ministerská metodika uvádí, že by z popisu mělo být zřejmé, čeho a jakým způsobem se lobbista snaží dosáhnout. Vhodné je zároveň uvést konkrétní ustanovení, jejichž změnu/zrušení/zavedení lobbista požaduje, případně shrnout alespoň podstatu požadované změny. 

Příklad cíle: schválení novely zákona o obcích ve 3. čtení, tzn. změna správního řádu, která zavede možnost automatizovaného provádění jednotlivých úkonů v řízení, popřípadě i řízení jako celku, včetně rozhodnutí ve věci.

Zákon toho ve skutečnosti z hlediska reportování lobbistických kontaktů nevyžaduje mnoho. Klíčové je uvést v prohlášení vámi lobbovaný dokument (nejlépe přesný název nebo číslo sněmovního/senátního tisku, číslo materiálu v systému eKLEP), cíl lobbování, jméno lobbovaného, orgán, ve kterém lobbovaný působí, jméno vašeho lobbistického prostředníka a jméno či název vašeho klienta. Cokoliv dalšího uvedete ve formuláři navíc (např. datum, forma nebo detailní obsah lobbingové komunikace), jde nad rámec požadavků zákona.

Rozhodně není. Datum, stejně tak ani konkrétní způsob lobbingové komunikace nepatří mezi povinné náležitosti prohlášení lobbisty.

Ano. Lobbistické kontakty je nutné zaznamenat bez ohledu na to, zda bylo lobbování účinné, či nikoliv. To samé platí pro lobbované a záznamy, které vedou v legislativní stopě.

Ano. Doporučujeme dokument s názvem Uživatelská příručka pro práci s registrem lobbování: Přihlášení do registru a zápis lobbisty nebo lobbujícího prostředníka, změny v kartě lobbisty, vyhledávání v registru, prohlášení lobbisty. Ten připravilo Ministerstvo spravedlnosti a je k dispozici na jeho webových stránkách. 

Prohlášení lobbisty se v registru lobbování uchovávají po dobu 8 let, poté se provede jejich výmaz.

V návaznosti na první reportovací období po nabytí účinnosti zákona o regulaci lobbování zveřejnilo Ministerstvo spravedlnosti na svých stránkách seznam nejčastějších chyb lobbistů při vyplňování prohlášení lobbistické činnosti. Mezi časté chyby, na které byste si zvláště měli dát pozor, patří: 

1. neohlášení lobbujících prostředníků, 
2. nepotvrzení vazby lobbujícího prostředníka lobbistou, 
3. nepodání prohlášení lobbisty včas, 
4. nepodání negativního prohlášení lobbisty, 
5. nepodání prohlášení lobbisty po zániku oprávnění k lobbování, 
6. neuvedení lobbujícího prostředníka v prohlášení lobbisty, 
7. uvedení příliš obecného cíle lobbování v prohlášení lobbisty, 
8. uvedení neurčitého názvu dokumentu v prohlášení lobbisty a 
9. nesprávné uvedení opatření obecné povahy coby typu dokumentu. 

Více se dozvíte zde. 

Ústavní a političtí činitelé

1. Prezident republiky
2. Poslanec Poslanecké sněmovny
3. Senátor Senátu
4. Člen vlády a vedoucí ústředního správního úřadu, v jehož čele není člen vlády
5. Náměstek člena vlády
6. Zástupce vedoucího ústředního správního úřadu, v jehož čele není člen vlády
7. Vládní zmocněnec a člen Legislativní rady vlády.

Vedení kanceláří a kontrolních úřadů

1. Vedoucí Kanceláře Poslanecké sněmovny a jeho zástupce, vedoucí Kanceláře Senátu a jeho zástupce a vedoucí Kanceláře prezidenta republiky a jeho zástupce
2. Prezident, viceprezident a člen Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ)

Členové rad a regulačních orgánů

1. Člen bankovní rady České národní banky (ČNB)
2. Člen Národní rozpočtové rady (NRR)
3. Člen Rady Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ)
4. Člen Rady Energetického regulačního úřadu (ERÚ)
5. Člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV)
6. Člen Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSH)

Státní správa, bezpečnostní sbory a armáda

1. Vedoucí zaměstnanec (2. až 4. stupně řízení podle zákoníku práce) v ústředním správním úřadu nebo správním úřadu s celostátní působností a představený podle zákona o státní službě (s výjimkou vedoucího oddělení)
2. Příslušník bezpečnostního sboru nebo voják z povolání, jsou-li povoláni k plnění úkolů v ústředním správním úřadu nebo správním úřadu s celostátní působností a jsou-li v něm v postavení vedoucího zaměstnance ve 2. až 4. stupni řízení

Poradci a další vládní aparát 

1. Poradce prezidenta republiky
2. Poradce člena vlády, náměstka člena vlády, vedoucího ústředního správního úřadu (v jehož čele není člen vlády), zástupce takového vedoucího, anebo kolektivního orgánu v čele ústředního správního úřadu (či jeho člena)
3. Vedoucí kabinetu člena vlády nebo fyzická osoba v přímé podřízenosti člena vlády, náměstka člena vlády, vedoucího ústředního správního úřadu nebo zástupce takového vedoucího, pro něž tato osoba plní odborné úkoly

Hejtman, ale také starosta obce, člen rady, zastupitel a jiný funkcionáři samospráv nespadají do definice lobbovaného. Stejně tak do výčtu lobbovaných nespadají funkcionáři institucí Evropské unie. V rámci legislativního procesu zákona o regulaci lobbování došlo k vynětí asistentů poslanců a senátorů z kategorie lobbovaných.

Ne, lobbovaný se do své pozice lobbovaného dostává už zvolením, jmenováním, rozhodnutím o přijetí do služebního poměru či jiným aktem, kterým svou relevantní funkci získává.  

Ano. V registru musí být zapsány všechny osoby splňující definiční znaky podle § 4 zákona bez ohledu na svůj reálný vliv na proces přípravy, projednávání a schvalování právních předpisů a dalších zákonem vymezených dokumentů.

Pokud jsou naplněny ostatní podmínky, tedy že ze strany lobbisty jde o snahu o přímé ovlivnění lobbovaného, je bez významu, zda je lobbing účinný, či nikoliv. I takový kontakt je potřeba zaznamenat v lobbistické stopě.

Podle zákona o regulaci lobbování nemá lobbovaný skoro žádné povinnosti. Ta jediná je spjata s tzv. lobbistickou stopou. Má-li lobbovaný možnost ovlivnit podobu důvodové zprávy (včetně odůvodnění nařízení vlády a vyhlášky) návrhu právního předpisu, je povinen v ní uvést jméno, popřípadě jména, a příjmení, obchodní firmu nebo název lobbisty, který při přípravě, projednávání nebo schvalování právního předpisu lobboval. Ve stejném rozsahu uvede informace o konzultaci předcházející předložení návrhu právního předpisu do meziresortního připomínkového řízení, která byla lobbovaným iniciována.

Nemá-li lobbovaný možnost ovlivnit podobu důvodové zprávy, musí tyto informace poskytnout osobě, která důvodovou zprávu zpracovává. Dále má povinnost poskytnout jméno, popřípadě jména, a příjmení, obchodní firmu nebo název lobbisty, který při přípravě, projednávání nebo schvalování právního předpisu lobboval, a to osobě, která zpracovává zápis ze schůze výboru Poslanecké sněmovny nebo Senátu, jehož usnesením je k návrhu zákona předkládán pozměňovací návrh výboru, anebo tyto informace uvést v odůvodnění pozměňovacího návrhu.

Lobbovaný v lobbistické stopě uvádí pouze lobbistu, za kterého daný lobbující prostředník lobboval, nikoliv prostředníka samotného.

Ano, je to možné, protože zákon posuzuje status povinných osob podle toho, v jaké roli, s jakým záměrem a v čí prospěch v danou chvíli jednají. Pokud tedy konkrétní osoba v jedné situaci vystupuje jako veřejný činitel (lobbovaný) a v jiné situaci jedná zcela mimo tuto funkci a soustavně ovlivňuje jiné činitele v zájmu třetích osob, musí mít v registru lobbování zapsané obě role.

K takovým situacím bude docházet zřejmě nejčastěji u poradců členů vlády, vládních zmocněnců nebo členů různých expertních a kolektivních orgánů (typicky u člena Legislativní rady vlády, který může coby právní expert vykonávat i lobbistickou činnost). Tito lidé často nejsou klasickými řadovými státními zaměstnanci na plný úvazek, ale působí v komerční sféře a státu pouze externě poskytují své know-how.

Lobbista je povinen lobbovaného na počátku lobbování upozornit, že je lobbistou podle zákona o regulaci lobbování, a uvést, v zájmu jaké osoby lobbuje. Pokud by lobbovanému toto sdělení nestačilo, může po něm požadovat písemné potvrzení těchto skutečností, které je lobbista povinen lobbovanému bezprostředně dodat.

Pokud tento člověk na ministerstvu působí (např. jako interní expert, řadový zaměstnanec nebo oficiální poradce) a schůzka se týká jeho pracovní nebo služební agendy pro ministerstvo, o lobbování se nejedná. Plnění úkolů státní správy a interní komunikace uvnitř jednoho úřadu jsou ze zákona o regulaci lobbování vyjmuty. Tento člověk zde nevystupuje jako externí lobbista, ale jako součást aparátu ministerstva plnící státní úkoly.

Pokud ale daná osoba na schůzce vystupuje jménem svého soukromého klienta, firmy nebo zájmového svazu a snaží se u svého kolegy (lobbovaného) prosadit změnu legislativy v jejich prospěch, pak to lobbování je.

Obecně musí v první řadě proběhnout úvaha na straně lobbisty, s jakým záměrem se jednání účastní a čeho se snaží dosáhnout.

Lobbováním není podle tohoto ustanovení konzultace k chystanému právnímu předpisu (zákonu, nařízení vlády nebo vyhlášce) před jeho odesláním do meziresortního připomínkového řízení (MPŘ), pokud tuto konzultaci inicioval sám politik nebo vysoký úředník (lobbovaný). Nicméně základní transparentnost takového kontaktu musí být zaručena lobbovaným. I když lobbista nemusí schůzku vykazovat ve svém pololetním prohlášení (a vlastně kvůli této samotné schůzce se ani nemusí registrovat jako lobbista), v důvodové zprávě musí být (ve stejném rozsahu jako u klasického lobbování) uvedeno jméno či název subjektu, se kterým byla legislativa před odesláním do MPŘ na popud (lobbovaného) konzultována. Veřejnost se tedy o konzultaci v rámci tzv. legislativní stopy musí dozvědět.

Tomu, kdo soustavně lobbuje bez oprávnění, hrozí:

1. pokuta až do 1 000 000 Kč nebo do výše 3 % hodnoty aktiv právnické osoby, 
2. zákaz činnosti nebo 
3. zveřejnění rozhodnutí o přestupku.

Pokutu do 50 000 Kč lze uložit lobbistovi, který:

1. neupozorní lobbovaného, že je lobbistou, 
2. neuvede pravdivě, v zájmu jaké osoby lobbuje, 
3. bezodkladně písemně nepotvrdí obsah upozornění, že je lobbistou. 

Pokutu do 300 000 Kč lze uložit lobbistovi, který: 

1. uvede v registru nebo v ohlášení ministerstvu nepravdivé nebo neúplné údaje, 
2. lobbuje prostřednictvím osoby, která není zapsána v registru nebo s úmyslem lobbisty nesplňuje potřebné podmínky (v tomto případě lze navíc uložit i trest zákazu činnosti a trest zveřejnění rozhodnutí o přestupku), 
3. neoznámí ministerstvu, že přestal splňovat podmínky nutné pro oprávnění lobbovat, 
4. neprovede před pokračováním v lobbování změnu údajů podle § 11 odst. 1 (např. údajů o lobbujícím prostředníkovi nebo klientovi), 
5. neuloží prohlášení lobbisty do registru ve stanovené lhůtě, 
6. uvede v prohlášení lobbisty neúplné nebo nepravdivé údaje. 

Pokutu do 1 000 000 Kč nebo do výše 3 % hodnoty aktiv právnické osoby lze pak lobbistovi uložit v případě opakovaného nebo úmyslného spáchání přestupků souvisejících s porušením prohlašovací povinnosti.

Pokutu do 300 000 Kč lze uložit lobbovanému, který:

1. neuvede informace o lobbistických kontaktech v důvodové zprávě, 
2. neposkytne informace o lobbistických kontaktech osobě, která zpracovává důvodovou zprávu nebo pořizuje zápis ze schůze výboru, nebo 
3. tyto informace neuvede v odůvodnění pozměňovacího návrhu.